Bio nebio, za sedmero horami, sedmero řekami a nějakým tím oceánem budujeme malou farmu. Full time farmlife a převážně o tom tweetuji.
Snoqualmie. Nebo tak něco.
Joined August 2012
- Tweets60.6K
- Following371
- Followers9.6K
- Likes69.3K
Pinned Tweet
u zubaře
sestra: "doktorka si vezme Eli na klín, tak abyste na to byli připraveni"
"Je to třetí dítě, ať si ji vezme klidně na víkend."
K narozeninami jsem dostala mašinku na výrobu nálepek. Dělám je z vlastních fotek (fotky zvířat), dávám je do malého alba a každou cestu dám album elementary dětem (dvě děti, jedno sedadlo) a ty si můžou každý jednu vzít.
Baví je to, baví to mě.
Úplně jsem nečekala že i "velcí" páťáci z toho budou nadšení.
Mám tam samozřejmě i opravdové-koupené nálepky.
A taky jsem uchudelila obrázek z internetu (koluje to a nevím kdo je autor) , udělala z toho nálepky a dala je do denní místnosti na stůl.
Byly fuč rychle :-D
Měli jsme tu několik týdnů trvající opravu silnice. Od té doby jsou silniční kužely moje noční můra. Opravovaný úsek byl na mé trase, takže jsem to měla autobusem 12x denně. Já si to teda upravila na jen 11x denně, protože jednu cestu jsem mohla vzít jednou denně jinudy.
Protože některá z těch míst jedu jako první autobus, měla jsem to "štěstí", že jsem fungovala jak ledoborec.
Když jsem třeba měla odbočit ostrou a oni mi tam dali kužely tak, že to nebylo možné vytočit, smetla jsem je.
Nebo mi dali nevyužívané kužely do místa kam jsem měla odbočit a aby to nebyla nuda, postavili tam třeba truck.
Nebo mi ukázali že mám odbočit do míst, kde měli zastavená protijednoucí auta. Nechápali že dokud ta auta nezmizí, nevejdu se tam.
To jsem teda musela otevřít okýnko a zahulákám, ať nechají ta auta jet.
Anyway.
Autobus nepoškozen, moje sebedůvěra trochu jo.
Dokonce jsem nakreslila křižovatky kudy jedu a zakreslila tam kužely a v denní místnosti jsem se všech řidičů zeptala, jak to mám vytočit a nesejmout kužel.
Všichni se shodli že to není možné.
Přemýšlela jsem o tom, že budu nosit triko s nápisem "cone destroyer" nebo tak něco.
A teď tedy k tomu, co mi provedla kolegyně.
Jsi připravit autobus na odpoledních trasy.
Otevřu dveře, zírám na schody.
Nechápu co se děje.
Dala jsem tam kužely protože jsem umyla podlahu?
Blbost, neumyla, nedáváme kužely a navíc tyto jsou nějaké divné.
Couvnu, kouknu na číslo autobusu.
Tvl je to můj autobus. Znovu koukám na schody. A pak na palubku.
Cvak!
Výbuch smíchu.
Už jen ten nápad! A ona si dala tu práci a koupila mini kužely!
To je moje village :-)
Prý tu po mně byla sháňka. Děkuji za starost (ale já jsem jak šváb, přežiju všechno, so no worries-jak by řekl klasik).
Prostě takový to období, kde si světlo na konci tunelu uměle vyrábíš, protože jinak by to bylo tak nějak na prd.
Mám kolem sebe super lidi. Village. Každé pondělí a pátek tanec v denní místnosti od kolegy.
Musím vám říct co mi provedla kolegyně :-)
Sbírám střípky. Mám jich spoustu. Neuvěřitelná spousta malých věcí, která přehlušuje ty velké.
Těch velkých není moc, ale bolí.
Jsem okay, budu okay.
Asi mě čeká operace. Tak nějak tuším že se tomu jednoho krásného dne asi nevyhnu, ale zatím jsem vcelku a není potřeba to řešit hned.
Pořád je tu dost vysoká šance že se to zvrtne samo a nebudu mít čas vymýšlet jak to obejít. To by bylo asi nejlepší. Nerada se rozhoduje. A představa že budu týdny vyřazená z fungování se mi nelíbí.
Peču chleby. Když to porovnám s mými začátky před co já vím, sedmi lety, není to špatné.
Každé pondělí donesu do práce, dám k tomu nějakou pomazánku nebo kýho čerta a jak se tam motáme mezi trasami, tak chleba mizí.
Dělá mi to radost.
Každý pátek (pokud teda není nějaká extra práce) máme s kolegyní snídani. Jednou vařím já, jednou ona.
Autobus mi dělá radost. Hlavně jeho obsah. Middle school mi teda způsobuje tik oka, ale tak to je :-)
"Hej týč" je něco, co by mi opravdu od jednoho z nich chybělo.
Sbírám střípky. Mám jich spoustu.
Školní rok se mi zatím líbí dobře.
První školní den by byl na delší povídání, k tomu se možná vrátím (nebo taky ne).
Včera odpoledne nám vyflusly vysílačky. Jakože všem.
Pak- poslední run, přijedu pro elementary děti do školy. Na základce obvykle není signál na telefon. Ani fň.
Naložím děti, nastartuju a ouha, bus sice naskočí, ale palubka zařve "stůj! dál ni krok!"
Malá dušička ve mně byla, přátelé. Beru telefon a zkusím štěstí.
Nechápu jak je to možné, ale okamžitě se dovolám na dispečink, a dokonce se slyšíme!
Posílají náhradní autobus.
S dětmi a jsme si to užili, aby mi úplně nezvlčely, tak jsem s nimi udělala emergency drill, který stejně v pár dnech musíme udělat.
Autobus přijel asi za půl hodiny a nenudili jsme se ani chvilku.
Můj autobus se od školy zatím nepodařila dostat, no tak uvidíme.
Naštěstí se to stalo kde se to stalo, takže žádné drama.
A co je tak strašně super?
Tyjo, "moje" elementary děti byly úplně skvělé a jsem na ně tuze hrdá!
Vzala jsem plechovku na výlet. Měla jsem jen necelou hodinu než jsem měla vyjet pro poštu, takže možnosti byly omezené.
Ale dobrý. Do pruhu se vejdu, v zatáčkách to neberu do protisměru nebo do škarpy, odbočení cajk.
Čudlíky čudlíkují, na místa kde obvykle uhýbám ze silnice se pořád vlezu :-D
Jela jsem do depa dřív, že budu mít čas než pojedu s poštou, a vytáhnu plechovku na výlet.
Procvičit si zatáčky, otáčení, který čudlík je na co.
U autobusu jsem mírně naklonila hlavu na stranu že něco zkontroluju a tím něžným a lehkým pohybem jsem si zablokovala levou stranu krku.
Jízda autobusem se nekonala, tak snad zítra :-D
Včera jsem potkala maminku dvou dětí které vozím. Hned se mě ptala jestli už vím jestli je budu mít.
Tyjo, ona měla radost :-)
A že jestli můžu jejich třetí dítko, které teď bude předškoláček, vzít před začátkem školního roku autobusem projet, ať ví do čeho se jde.
Jako ráda bych, ale toto na mě nezáleží (bude psát šéfovi).
S ditkem jsem se hned včera seznámil, představila jsem jsem se, řekla jsem kde bude sedět (Hujer, už mám zasedací pradesh hotový) a že to bude většinou zábava
Za pár dní bude ve škole akce "touch the bus", tak sice bez projížďky, ale děti můžou tu plechovku prozkoumat.
A dnes už zase s poštou.
Otočím se na dispečinku, páč mám v plánech cesty (autobus, moje trasa) úplný nesmysl.
Podle toho mám odbočit v jednom místě, tam nabrat dítě a vrátit se na silnici.
Pokud tam někdo odbočí, už z tama nevyjede, protože skončí ve škarpě. Bez šance.
Já to vím (protože tadá, jela jsem to minulý školní rok), ale pokud za mě pojede substitute, tak nebude happy.
Right response training byl super. Jsem opravdu ráda že ta možnost byla. Hlavně vidět kolik kolegů se zúčastnilo (nebylo to povinné). Prostě jim na tom záleží.
Hned večer jsem se pustila do čtení knížky o které instruktorka mluvila (What happened to you - B. Perry & Oprah) a au.
Pár úsměvných chvil bylo, ne že ne. Třeba jak určité situace řešit v autobuse místo ve škole.
Koukáme do materiálů a možnost "otevřít dveře" (dát dítěti nějaký úkol, třeba poslat ho odnést něco někam) nás pobavila hodně.
Včera jsme 8 hodin seděli na in service. Nejzáživnější byl kurz první pomoci (musíme ho mít každé dva roky) a pak už jen nuda nuda šeď šeď. Technikálie. Předpisy.
Jednou teda náš stůl přišel šéf jemně upozornit že jsme rowdy. Všichni jsme to přežili. Nějak.
Dnes máme Right response training. Předpokládám že to nuda nebude.
Hned včera jsem sedla k papírům a street view a našla kde mám nové stopy. Toto bude relativně easy ♥️
Teď si to ještě zapamatoval na naučené trase, ale to půjde! Pár dní na cestě a do hlavy se to zapíše.
Je tak strašně super vědět kde zastavit, hned vědět podle jména v papíru kdo to je. Nemuset se učit každou zastávku a každé jméno nově pojit s obličejem.
Mám to! Mám moji trasu!
Vím že spousta elementary dětí bude nadšená a část middle school dětí bude otáčet oči dovnitř hlavy.
Těším se na to i to :-D
Zítra In service, pozítří Right response training a pak už stříhat metr do prvního školního dne ♥️
Budu mít pár nových předškoláčků, tak snad budou mít začátek v pohodě.
Mám to! Mám moji trasu!
Vím že spousta elementary dětí bude nadšená a část middle school dětí bude otáčet oči dovnitř hlavy.
Těším se na to i to :-D
Zítra In service, pozítří Right response training a pak už stříhat metr do prvního školního dne ♥️
Budu mít pár nových předškoláčků, tak snad budou mít začátek v pohodě.
Do konce prázdnin teď vozím poštu školního districtu. Nejezdím autobusem, ale Impalou. No a tak bylo na čase vyhrabat identifikační kartu a nosit ji na krku.
Mám ji ještě s označením substitute a na fotce vypadám jak trestanec.
Vůbec jsem tehdy netušila že mě budou fotit, šla jsem akorát na otisky. Blik, cvak a už se to se mnou táhne.
Zítra ve 2:15 odpo se dozvím jakou mám trasu.
Ne že bych se stresovala, ale chvílemi se ten čas nějak vleče.
Její Králičenstvo to má úplně na háku :-D
Chci být jako ona.
Na týden, kdy je El na táboře, jsem měla spoustu plánů. Kromě práce na farmě i dvě párty! Jedna je narozeninové surprise párty pro kolegyni a druhá je pool party.
Takže jsem se hned v pondělí ráno probudila nemocná, astma tomu nepomohlo, takže dýchání fakt paráda.
Práce stojí, na párty nejdu.
Jasně že jsou horší věci na světě, není to tragédie, všechno to vím.
Ale stejně mě to mrzí.
Hodně.
Dnes jedu čistit poslední autobus. (teda ono jich je možná ještě víc, ale já už si příští týden beru lala). Bude poslední týden prázdnin (pro mě), pak budu dva týdny jezdit poštu pro školní district a pak už oficiality před začátkem školního roku.
Příští týden potřebuju postavit novou kralikárnu, umýt wapkou koňské boxy a přístřešky a musíme začít dělat dřevo.
Hnusný je, že teď je 5:15 ráno a venku je tma.
Fujtajbl.
Air-fu*kin'-heads! Nechápu jak to vůbec někdo může jist a ještě víc nechápu proč to děcka tahají do autobusu, rvou to pod sedáky nebo pod heaters, kde se to rozteče, zalepí to všechno a při odškrábávání to smrdí tak hnusně sladce, že to je asi jediná věc, co mi při čištění busu zvedá kufr.
Zlatý žvýkačky.
Malá El jede za pár dní na tábor.
Úplně nechápu proč to dělám, protože vloni to se mnou málem seklo. Když přijela živá a zdravá, řekla jsem si, že už nee.
Teď už se zas kroutím, odkládám balení. Samozřejmě pojede, strašně se těší, jen takový můj povzdech.
A ne, nejsem taková cíťa, ale když sedíš na pevnině a z tábora (ostrov) ti píšou jaké kroky podstupují protože mají tsunami warning, tak to na náladě nepřidá.