Když vidím demonstrace a lidi, kteří na nich jsou (viz třeba reportáž od @R_Bartonicek), dává mi to naději v naší společnost. Vidím občany, kterým stojí za to nečekaně, v neděli a v nepříznivém počasí vyměnit své pohodlí a cestovat velkou dálku, aby vyjádřili pokojně svůj názor. Vidím lidi, kteří jsou slušní, umějí formulovat své myšlenky, a z jejichž očí - jakkoli je situace blbá - sálá naděje a odhodlání. Věřím, že na těchto lidech stojí občanská společnost v nejlepším slova smyslu - ne kvůli demonstraci, ale kvůli tomu, že se rozjedou domů a tam se budou starat o své okolí. Nebudou jim věci veřejné lhostejné. Demokraticky zvolená vláda má právo měnit zákony, některé strany tím porušují své sliby před volbami, jiné tím svůj předvolební slib plní. Ale změna financování médií veřejné služby nebyl slib jediný! Spousta lidí je zřejmě volila slibu navzdory nebo kvůli jiným věcem. A proto je naprosto v pořádku pokojnou, ale viditelnou a hlasitou cestou vyjádřit s kroky vlády nesouhlas. Ne proto, že by demonstrace mohly vést ke změně vlády. Ale proto, aby vláda dostala důležitou zpětnou vazbu. Ty lidi do ulic totiž nedostala nějaká tajemná organizace, jak blouzní někteří ministři. Nedostalo je tam davové jednání. Dostal je tam jejich strach, že vláda útočí na instituce, které velká část veřejnosti vnímá jako pilíře naší demokracie. Protože příště to mohou být třeba soudy. Že se středostavovský člověk s vlastním názorem zvedne od nedělního oběda, jede přes půl země, aby v dešti pokojně vyjádřil nesouhlas s kroky vlády, že mu to není lhostejné (i když se třeba na @CzechTV nedívá a @CRozhlas neposlouchá) … to fakt není málo. Rozumím, že se některým politikům nelíbí, že maminky, důchodci, podnikatelé, studenti a další vyjadřují svůj názor i jindy, než u voleb. Že svou účast na politice neredukují na účast ve volbách. Chápu, že se toho někteří bojí. Oprávněně.