mar mal

Ještě ani nezačal výbor pro média a kulturu a pan Barták na mě vyhrkl, že mi dává šanci se omluvit. Ptám se za co. Prý za tweet o něm. Odpověděl jsem mu, že až se omluví studentům, omluvím se já. Šel jsem si sednout, ale nedalo mu to. Přišel znovu a oznámil mi, že mi dává další možnost se omluvit. Tak se ptám znovu. Za co přesně? Za to, že podle mě neumí řídit schůze? Že je v tom opakovaně takový zmatek, až to někdy vypadá jako obstrukce uvnitř samotné koalice? Sorry, je to už rok. Je za to placený. Má to umět. Za to, že nechal vyklidit prostor určený veřejnosti? Ale vždyť to udělal. Je to i na záznamu. Nevěřím, že by to kolega Nacher takhle udělal. Když jsem za ním během té nedůstojné schůze, při které podle mě znásilnili parlamentní demokracii, přišel řešit, proč nemůžeme ve faktických poznámkách reagovat na své předřečníky, nedokázal mi to vysvětlit. Jen mě odkázal na Okamuru. Já opravdu nejsem člověk, který neumí uznat chybu a omluvit se, když přestřelí. Stává se, že člověk v naštvání řekne něco, čeho později lituje. Jenže tohle bylo moje hodnocení toho, co za rok ve Sněmovně vidím a zažívám. Vyžadovat za kritiku omluvu, opakovaně si pro ni chodit a ještě přitom narážet na můj věk? To je opravdu tragické. Respekt si člověk nevynutí požadavkem na omluvu. Respekt si musí zasloužit svým jednáním.