Přenesme se do listopadu roku 1954. Vláda právě schválila usnesení č. 232 o zavedení televizních poplatků od 1. ledna 1955. Mnozí lidé se dnes domnívají, že zavedením koncesionářských poplatků získala média finanční a politickou nezávislost na státu. V tehdejším komunistickém Československu tomu však bylo přesně naopak. Výběr 15 Kčs měsíčně od občanů neměl za cíl vytvořit svobodné médium veřejné služby. Československá televize i rozhlas byly ze zákona přímými nástroji státní propagandy a cenzury, plně podřízenými Ústřednímu výboru KSČ. Poplatky sloužily čistě jako ekonomický nástroj – stát jimi přenesl obrovské náklady na budování drahé televizní infrastruktury a vysílačů přímo na bedra občanů, zatímco si nad obsahem zpráv udržel absolutní ideologickou kontrolu.

Skvělé. A přesně takhle to má vypadat.