Bojkot Babišových výrobků

Babišova „emigračka“: Strýc prchl do Kanady jako bývalý příslušník gestapa 1/2 Nově publikovaná studie historiků z ÚSTR se dotýká rodinného zákulisí premiéra @AndrejBabis. Článek o nejdéle žijícím příslušníkovi gestapa z území bývalého protektorátu, který zemřel v roce 2014, je příběhem Babišova strýce. Andrej Babiš nese rodinné tajemství, které před veřejností sám nakousl, ale nikdy nedopověděl. Říkal, že jeho rodina čelila komunistické perzekuci, protože teta odešla do Kanady. O co šlo, se blíže nevědělo, až nyní to objasnili historici. V časopise Ústavu pro studium totalitních režimů právě vyšla obsáhlá studie s názvem „Poslední gestapák?“. Popisuje životní příběh Willibalda Otto Erzena a jeho ženy Violy. Ženino příjmení za svobodna se v článku vypisuje jen iniciálou B. Seznam Zprávy v německém Bundesarchivu dohledaly, že její celé jméno znělo Viola Babišová. A právě ona byla starší sestrou Babišova otce Štefana: Teta, která odešla do Kanady. A Willibald Otto Erzen byl Babišův strýc. Andrej Babiš říká, že s touto částí rodiny neměl nic společného. „Nikdy jsem je neviděl, žádný kontakt jsem s nimi neměl a jméno Willibald jsem dokonce ani neslyšel,“ uvedl na dotaz Seznam Zpráv. Na další otázky už neodpověděl. Přitom příběh uprchlé tety přinesl už dříve do veřejného prostoru on sám. Podle článku v časopise Paměť a dějiny, který zkoumal životní příběh „nejdéle žijícího gestapáka“ působícího v českých zemích, jímž Willibald Otto Erzen byl, se premiérův strýc stal příslušníkem SS a gestapa už před sňatkem s Violou Babišovou. Do služeb SS vstoupil ve Vídni s číslem 223 004, a to do 1. roty I. praporu 11. SS-Standarte 3. 18. října téhož roku se pak stal členem NSDAP pod stranickým číslem 1 305 062.4. V SS sloužil v pluku „Der Führer“. „Jednalo se o nacisty, kteří do Německa uprchli po červnu 1933 po zákazu NSDAP v Rakousku. Jednotka byla nasazena při okupaci českého pohraničí v říjnu 1938 i vnitrozemí v březnu 1939,“ vysvětluje autor studie Jan Zumr. Závazek u SS vypršel Willibaldovi Erzenovi v lednu 1939, ale své předchozí profesi číšníka se už nevěnoval a nastoupil do gestapa na pozici kriminálního asistenta, čekatele v přípravné službě. Z osobního spisu Willibalda Otto Erzena vyplývá, že nebyl příliš bystrý. Nesložil kriminalistické zkoušky a v gestapu sloužil na úřední pozici nejprve ve Zlíně a pak zakotvil v Brně. V NSDAP zůstal řadovým členem a v SS dosáhl poddůstojnické hodnosti SS–Oberscharführer, která představovala ekvivalent jeho úřední hodnosti u policie. Kdy se Willibald Otto Erzen seznámil s tetou Andreje Babiše, není podle autora studie jasné. O sňatek s ní však požádal v roce 1940. Tedy úředně – jako příslušníkovi SS a gestapa ho totiž musel schválit přímo nacistický ministr vnitra Heinrich Himmler. Předtím snoubenci absolvovali lékařské prohlídky, zda jsou árijského původu, k žádosti dodali i doporučení od ctihodných občanů Říše a členů NSDAP. „Od té doby, co je znám, se vždy ukazují, pokud jde o hájení německého stanoviska, jako fanatici,“ stojí v prohlášení jednoho z nich, člena NSDAP Roberta Stanga. O politickém působení Violy Babišové toho není mnoho známo, ví se jen, že byla členkou Nacionálně-socialistické ženské ligy (NS-Frauenschaft, NSF), jedné z masových organizací NSDAP. Himmler snoubencům požehnal 3. prosince 1941 a o tři měsíce později v březnu 1942 se konala svatba. Vyšetřován po válce Strýc Willibald Otto Erzen se do bojových akcí zapojil až na sklonku války. V dubnu 1945, kdy byla jeho policejní rota převelena do nově vzniklé Kampfgruppe Böhmen und Mähren, která byla zformována ve výcvikovém prostoru SS Böhmen na Benešovsku. Do bojů proti Rudé armádě zasáhl podle historické studie v dubnu 1945 u Břeclavi, kde jeho rota utrpěla těžké ztráty. Ze 160 mužů jich přežilo 45. Po kapitulaci Německa Erzena opakovaně vyšetřovaly rakouské a pak i československé úřady. Nikde nenašly svědky, kteří by potvrdili, že by se Erzen osobně podílel na mučení či vraždách. Pokračování 👇